Srpen 2011

Sáně

31. srpna 2011 v 19:28 Říkadla a hádanky
Čtyři nožky, dva trnožky, v zimě běží, v létě leží.

Ticho

31. srpna 2011 v 19:26 Říkadla a hádanky
Vyslovíš-li mé jméno, zabiješ mě. Kdo jsem?

Měsíc

31. srpna 2011 v 19:25 Říkadla a hádanky
Neustále to mění tvar, ale přesto je to stále kulaté. Co to je?

Portrét pozpátku

31. srpna 2011 v 15:29 Hry pro děti
Hra je určena dětem ve věku od 7 do 10 let.

Hráč, který dává hádat, poskytuje sám veškeré informace, aniž by se ho ostatní ptali. Nebude přirozeně chtít poskytnout údaje, které by ostatním pomohly uhodnout. Musí však mluvit o osobě, kterou má na mysli, aniž by se odmlčel, a nic si přitom nevymýšlet. Zpočátku bude pravděpodobně hovořit jen o barvě bot dotyčné osoby, ale dříve či později mu nakonec unikne jeden nebo více podstatných detailů, které umožní některému ze spoluhráčů uhodnout.

Past na mima

31. srpna 2011 v 9:22 Hry pro děti
Hra je určena dětem ve věku od 2 do 10 let.

Jednomu hráči dáme za úkol mimicky předvést nějakou jednoduchou scénku. Například má vejít do místnosti a připravit šálek čaje. Ostatní děti pozurují, jak provádí jednotlivé pohyby. Jakmile se mim splete nebo něco podstatného zapomene, ten, kdo hru řídí, to zaznamená. Kdo zahraje svou mimickou úlohu s nejmenším počtem omylů a opomenutí, vyhraje.

Čí je to ruka ?

31. srpna 2011 v 8:36 Hry pro děti
Hra je určena dětem ve věku od 2 do 5 let.

Zjednodušená hra na slepou bábu, která se dá hrát v autě. Jednomu dítěti zavážeme oči. Další hráč mu položí ruku na ruce ( nezapomene odložit prstýnky ). Nesmí se přirozeně zkoumat ruka výš a narazit na svetr nebo bundu. Ale smí se hmatat, hledat obrysy, potěžkat. Není to tak snadné, jak by se mohlo zdát. Po ruce může přijít na řadu nos, ústa, uši apod.

Jilemnice - Žalý

30. srpna 2011 v 16:06 | Václav Karel |  Výlety
Dne 29.8.2011 jsme se rozhodli podniknout výlet na vrchol Žalý (1018 m.n.m.), poblíž Jilemnice. Vyrazili jsme odpoledne kolem 15h za předpokladu, že se stihneme do večera vrátit zpátky domů. Proto jsme si na cestu sbalili jen láhev s pitím a nějakou tu sušenku, jelikož jsme byli nedlouho po obědě. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko občas zavanul vítr, celkem převažovalo horko. Žalý bylo možno spatřit již z Jilemnice, a proto jsem neváhal a pořídil první foto (Žalý I.), v pozadí na kopci. Tento výlet jsme podnil sám už dříve, a tak jsem cestu dobře znal, tudíž jsme si nemuseli dělat žádnou hlavu s plánováním trasy. Vyšli jsme severně z Jilemnice směrem na Horní Brannou. Hned nahoře nad Jilemnicí jsme měli náš cíl stále na dohled, avšak tentokrát z jiného pohledu, a tak jsem opět fotil (Žalý II.) Kousek jsme šli ještě po silnici, ale brzy jsme odbočili na polní cestu, kde bylo o poznáni klidněji. Zde jsem si všiml pěkného pohledu na Černou Horu (Černá Hora) a opět blížící se vrchol Žalý (Žalý III.). Tudy se jde asi kilometr podél obilných polí a ovocných stromů, pak jsme se napojili již na značenou turistickou trasu. Přešli jsme hlavní silnici pokračující dále do Vrchlabí a pokračovali cestou skrz vesnici Valteřice. Zde nás uvítal téměř na každém kroku štěkot psů, jež nás okamžitě zaznamenali. Také mě tu zaujal dům jenž připomínal díky špičaté věži také kostel, tedy takový dům-kostel. (Sbor Českobratrské Církve Evanglické (Valteřice)) Po bližším prozkoumání podle nápisu, jsem ale zjistli, že se jedná o Sbor Českobratrské Církve Evangelické, tudíž má tato stavba svůj důvod. Na další zastávce jsme narazili na první rozcestník, který jsem zaznamenal především kvůli přehledu nad délkou trasy, abych mohl poté spočítat kolik jsme vlastně ušli kilometrů (Rozcestník (Valteřice)). Dále naše cesta vedla už jen a jen do kopce po polní cestě a zastavovali jsme jen kvůli doplnění tekutin. Počasí nám i nadále přálo a tak se nám šlo pěkně. Tady jsem pořídil poslední foto Žalého (Žalý IV.), ale když jsme se rozhlédl kolem sebe, tak mě zaujala, také obloha a tak vznikly: (Obloha I. a Obloha II.). Poslední zastávka byla zhruba 3 km před vrcholem poblíž Benecka, kde se nachází autobusová zastávka Křížovky. Zbývající naše kroky už vedly povětšinou lesní nebo kamenitou cestou a to za nepřetržitého stoupání. Oba jsme už byli velmi unavení, ale věděli jsme, že cíl už je blízko a tak jsme vytrvali a pokračovali dál. Když už jsme mysleli, že tam dneska nedojdem, tak se před námi náhle rozhledna vynořila a my jsme si mohli oddechnout (Rozhledna Žalý), podle lešení jsme odhadli, že bude zřejmě v nějaké opravě. Zavírací doba byla v 18h a my jsme dorazili akorát v 17:53, a tak jsme dlouho nemeškali a po zaplacení vstupného jsme se hrnuli po točitých schodech vzhůru. A nahoře se nám naskytl opravdu nádherný výhled do širého okolí: Vrchlabí, Jilemnice, Český Ráj, Trosky, Bezděz, Černá Hora a také hřeben Krkonoš, i Sněžku se dalo úplně vzadu spatřit. Bohužel jsem si nestačil všechno pořádně prohlédnout neboť jsme se jednak nemohli příliš zdržovat, neboť se blížíla zavírací doba a jednak se s přicházejícím večerem spustil i poměrně mrazivý vítr a nám začalo být chladno. Takže bohužel nedokáži ani přesně popsat co jsem konkrétně fotil (Pohled z rozhledny I.-V.) Dole před rozhlednou jsme si chvilku poseděli a nabrali síly. Usoudili jsme, že by bylo bláhové chtít dojít zpátky ještě za světla, navíc když se začlo ochlazovat a my jsme byli jen v krátkém. A tak jsme zavolali známým a poprosili, zda by pro nás nepřijeli autem dolů na Křížovky. Těch pár kilometrů dolů jsme už zvládli hravě, z kopce poklusem jsme tam byli natotata a do Jilemnici jsme jeli už autem. Výlet se nám oboum moc líbil a jediné co nám moc nevyšlo byla pozdní doba, takže pro příště se musíme na cestu vydat již v dopoledních hodinách.

Shrnutí:
Výška vrcholu: 1018 m.n.m.
Vstupné: 25,-Kč Dospělí
Délka trasy: 10 km (pouze tam)
Čas: 3 hodiny klidné chůze

Uhodni, co dělám

30. srpna 2011 v 15:35 Hry pro děti
Hra je určena dětem ve věku od 2 do 10 let.

Mimický výstup, který lze snadno provést v autě. Cožpak něco napodobit, ale horší je uhodnout, co se napodobuje. Lépe se to podaří, když zvolíme nějaké sloveso, které poskytuje mnoho možností. Zvolíme - li například sloveso " pít ", děti předvedou scénku, která se nějak vztahuje k pití. Jeden si představí, že pije ve strašlivém vedru na lehátku pomerančovou šťávu s ledem, druhý zas sklenku šampaňského na nějakém společenském večírku, třetí si ještě celý rozespalý polije ranním kakaem pyžamo. Změříme, za jak dlouho děti uhodnou, co který výstup znamená. Vyhraje ten, jehož výstup ostatní uhodli za nejkratší dobu.

Černá, bílá

30. srpna 2011 v 14:52 Hry pro děti
Hra je určena dětem ve věku od 2 do 10 let.

Děti si potrpí na jasné protiklady - film byl " geniální, nulovej, úžasnej, debilní ... " Jen zřídka kdy se od nic dočkáme odstupňovanějšího hodnocení. Protože jim je černobílé vidění blízké, zeptáme se jich na protiklady některých přídavných jmen a příslovcí. Jaký je opak slov divoký, výborný, mrzutý, krásný, hodný, jemný, sladký, pomalu, hlasitě, měkce ? Nepřípustné budou odpovědi typu " hezký - nehezký, čistý - nečistý ".

S Tebou v náručí

28. srpna 2011 v 21:40 | Václav Karel |  Poezie

V náruči mi ležíš

a já tomu stále uvěřit nemohu


Jak jsi hebká na dotek

...mmm...

jak příjemně mi je

když ležíš na mně

když svoji unavenou hlavinku

skládáš mi na klín


V tu chvíli už víme oba

že zvednouti se, to bude

doba, doba, doba!

ale pryč s těmito obavami...


Ležíme tu spolu

tiskneme se, tulíme se k sobě

a chceme se více a více -

jeden druhého,


Líbáme se...jsi sladká


Když cítím Tvé teplo

když cítím Tvůj dech

když cítím Tvůj život

Tak přeji si jen

aby to tak zůstalo


Vůni pokaždé poznám Tvoji, Tvoji!

chybí mi, a vždycky rád

zas okusím ji znovu, Tvoji!

Jsi andílek, jsi můj Miláček!


Hladíme se

jak sen se to zdá

ale snem to být nemůže

Jak nevýslovně příjemně mi s Tebou je

chce se mi vykřiknout:

Nepřestávej! Nepřestávej!


Však mezitím se setmí

a já začnu myslet na cestu zpět.

Ale pryč se mi nechce a nechce...

Uchopím do dlaní Tvoji tvář lehce

něžný polibek vložím na Tě.


Ach Ty, ach Ty

lásečko moje

štěstí a potěšení mé

já, já...neodejdu!

Ne, teď ne


Nohy mi vypoví poslušnosti

jelikož já miluji Tě velmi
Usneme...

Bez Tebe

27. srpna 2011 v 0:37 | Václav Karel |  Poezie

Bez Tebe zmírám lásko moje

bez Tebe myšlenky mi odešly

každá minuta bez Tebe

je pro mě minutou ticha, hluchoty

prázdnota obepíná moji mysl

a všechno už ztrácí smysl

bez Tebe nelze ho najít

bez Tebe nelze ho hledat


Jen s Tebou mohu cítit

radost, štěstí a lásku.

Jen s Tebou mohu se cítit

jak v sedmém nebi, na obláčku.

Obláčku lásky, který pluje

neslyšně a něžně si pluje

pohádkou, nebo-li mým životem

s Tebou životem


Srdce mi buší, buší pro Tebe

čeká jen na jedno, na Tebe!

...Miláčku, jsi to Ty?


Vzpomínky přílíš jasné jsou

a ve mně ozývá strach se jen

že by to mělo vše minulostí býti jen

a už nikdy více...

nikdy více!...Tebe


NE! Prosím ne!

To strávit, přežít, nelze. Ne!

Přenést přes to nedá se

Jen ta představa

do mého srdce dere se

a bolest nastává.


Co činit, co konat jest?

Tvou krásou pohlcen jsem

Tvým kouzlům podlehl jsem

teď jen láska k Tobě hoří ve mně

hoří plamenem, jenž uhasiti nelze

pro Tebe již navždy bude plát.

Kladina

25. srpna 2011 v 16:40 Hry pro děti
Hra je určena dětem ve věku od 2 do 5 let.

Nějaké prkno, asi 15 cm široké ( třeba polici ze skříně ), podložíme na koncích dvěma cihlami nebo knihami. Dítě vydrží celé hodiny přebíhat prkno s rozpaženýma rukama. Až získá určitou obratnost, může zkusit běhat po užším prkně. Délka prkna se bude řídit velikostí prostoru, který máme k dispozici. Když prkno uprostřed nepodložíme, bude se trochu houpat, a to určitě dítě ocení. Pro případ pádu dáme pod prkno měkký koberec.

Znáte dopravní předpisy ?

25. srpna 2011 v 15:45 Hry pro děti
Hra je určena dětem ve věku od 7 do 10 let.

Na úseku deseti kilometrů, které si odměříme na počitadle kilometrů na tachometru, bude každé z dětí počítat, kolikrát ostatní auta porušila dopravní předpisy. Nezapjaté pásy, nezapnutá nebo nevypnutá směřovka, přejetí přes plnou čáru, překročení povolené rychlosti ( vzhledem k našemu autu, které jede maximální povolenou rychlostí ), dálková světla apod. Když dítě objeví porušení předpisů, ihned to oznámí a dostane bod. Sporné případy mohou rozsoudit rodiče.

Značkománie

25. srpna 2011 v 15:11 Hry pro děti
Hra je určena dětem ve věku od 7 do 10 let.

Naučíme děti poznávat dopravní značky a značení na silnicích. Možná toho dost znají z dopravní výchovy ve škole. Budou odpovídat na otázky typu: Jakou rychlostí smí tatínek jet ( podle toho, zda jsme na silnici, na dálnici či v obci apod. ) ? Na jakém typu silnice jsme ? Smíme předjíždět ? Kdo má přednost ?

Jednoho dne po ránu, LENKA 1. část

24. srpna 2011 v 23:30 | Václav Karel |  Próza
Tohle ráno jsem se opět předčasně probouzela a nedařilo se mi znovu usnout a připojit tak svoej podvědomí k probíhajícímu snu. Už ani nevím, co se mi zdálo, ale asi mi to nějak zatěžovalo hlavu, když jsem nemohla v klidu spát. Bylo už asi deset hodin ráno a já už vzdala všechny pokusy o naspání dalších minut. Ještě nějaký čas jsem se jen tak převalovala a přemítala.
Ach jo, zas je tu další den a člověk nikdy neví co ho čeká. Asi bych se měla těšit co pěkného mi následující den přinese, jaké nové zážitky, nové přátelé, nové pocity, dojmy a nové...ááááh. Nechme toho! Já už přece dávno vím, jak to chodí a jak "takový můj běžný den" vypadá - spánek, jídlo, práce, jídlo, spánek. Ostatní činnosti jsou tak zanedbatelné, že je zbytečné je uvádět. Někdy si stihnu i něco přečíst, ale už to není tak intenzivné jako dřív. Schází mi život, chuť dělat nejen ty věci, které jsou k životu nezbytné, ale i něco jen tak pro zábavu. Dělat něco jen pro vlastní potěšení, zábavu, něco pro sebe. Ale má to vůbec nějaký smysl?
Když se podívám skrze zmuchlané vlasy na budík vedle na nočním stolku, tak vidím, že už je dalších dvacet minut pryč. A já je strávila jen bezcílným válením v posteli. Je to možné?! Hmm... Ale co mi zbývá? Hlad mě ještě nepudí ven z postele a do práce vycházím běžně tak kolem půl jedné.
Ještě víc se zachumlán pod peřinou, abych se zahřála. Ach, jak by to bylo krásné místo peřiny se moci zahřát teplem někoho druhého, moci se k němu pokaždé jen přitulit, objemout ho, pošeptat mu nějaká hezká slova... musí to být krásné usínat a probouzet se vedle někoho, kdo vás má rád. Přála bych si to alespoň na jednu noc zažít, ale copak já...kde bych k někomu takovému přišla?!?
Já, jmenuji se Lenka Malá, devatenáct let, hnědé rovné vlasy, které mám dlouhé tak po ramena, oči šedé, ale vždycky jsem se snažila si namluvit, že jsou modré, protože mi to přišlo krásnější. Vysoká jsem asi 168 cm a vyšší už asi nebudu. Povahově plachá, nepříliš hovorná, stydlivá, ve většině situací nervózní. Bohužel když jsem nervózní, tak navíc dělám chyby a pak mě to mrzí, ale copak za to můžu, že mě tolik věcí dokáže rozhodit?!? Pak chci svou chybu napravit, ale už se to nedá. A mě to jenom mrzí, a trápím se tím třeba i delší dobu. Pokládám si otázku: proč jen dělám všechno špatně? Říkám si: "Kéž by šel někdy vrátit čas." Ale tak to nefunguje, a vím, že život nám přináší neustále různé možnosti a příležitosti, ale tyto rozmanité šance nás míjejí a pokud se jich v ten okamžik nedovedeme postavit, uchopit je a nepustit je dál, tak kolem nás projdou, proletí, minou nás jak závan chladného podzimního větru a jsou pryč. A když se ohlédneme zpět, tak už je nespatříme, už je vícekráte nespatříme, jsou pryč. Měli jsme možnost, ale nevyužili jsme ji. A mně už pak zbydou jen oči pro pláč.
Myslím si že jsem celkem upřímná, alespoň se o to snažím. Nebudu samozřejmě tvrdit, že jsem nikdy nelhala, protože takový není nikdo, ale prostě se snažím říkat věci takové jaké jsou, nezkreslovat a nevymýšlet si. Jsem citlivá a dalo by se snad i říci, že ten typ romantické dívky, drobná, jemná, citlivá, křehká, plachá s uměleckými sklony, protože umím hrát na klavír a dříve mě to i docela bavilo. Někdy jsem možná až přecitlivělá, hodně věcí si moc beru a pak se jimi trápím, i když třeba úplně zbytečně.
V pokoji leží stále hluboké a bezedné ticho, rušené pouze zvuky ze sousedních bytů, kde už jsou ostatní obyvatelé dávno vzhůru a žijí si své životy, užívají si nového dne, mají se rádi, jsou spolu, zkrátka šťastné spokojené rodiny. Jen v tom jednom jediném bytě v 6. poschodí není dosud slyšet ani hlásku, ani jakýkoliv šramot, vrznutí dveří ba i ta postel na které ležím mlčí jako hrob. Podle povytažených žaluzií mohu usuzovat, že venku to vypadá na celkem vydařený den. Sluníčko tam hezky svítí a skrze pootevřené okno na ventilačku cítím i mírný chladný vánek, který o sobě takhle po ránu dává vědět a nutí mě být celá schovaná pod peřinou. Počasí ideální - konec léta a blížící se nadcházející podzim. Někteří si všimnou, ale já už to sotva vnímám co se kolem mě děje, včetně ročních období.
Převalím se na bok, zklamaně vydechnu, když uzřím jak málo času za tu chvilku uběhlo a myšlenkami se pro změnu opět, jako již kolikrát za tu dobu co zde takhle žiji, zatoulám zpátky do minulosti...

Na němého

24. srpna 2011 v 22:05 Hry pro děti
Hra je určena dětem ve věku od 2 do 10 let.

Němý ( který ale velmi dobře slyší ) dělá, že je v nějakém obchodě a snaží se dorozumět posuňky. Můžeme začít klasickými situacemi: němý nemá peníze, má hlad nebo žízeň, chce jít na záchod. Potom si vyzkoušíme složitější situace: němý si chce koupit vepřový řízek, digitální hodinky, vývrtku pro leváky, cylindr s růžovou mašlí. Prodavač smí klást otázky, na které němý odpovídá přikývnutím nebo zavrtěním hlavou.

Správný tón

24. srpna 2011 v 21:31 Hry pro děti
Hra je určena dětem ve věku od 2 do 10 let.

Snadnou hrou se děti mohou naučit lépe postřehnout různá citová zabarvení. Zvolíme jednoduchou větu, například: " Večeře je na stole." Každý má vyslovit větu tónem, který vyjadřuje nějaký pocit, nějaké citové zabarvení: znechucení, netrpělivost, zlost, radost apod. Čím je věta kratší, tím je hra zábavnější. Je neuvěřitelné, co lze vyjádřit pouhým " aha ", " no jo " ... Každý po řadě řekne větu s určitou zvláštní intonací a ostatní hádají.

Pohledy

24. srpna 2011 v 12:58 | Václav Karel |  Poezie

Chtěl bych se dívat

jak oči Tvé krásné jsou

ach ano, přímo do nich

přec tak nádherné jsou


Chtěl bych se dívat

na Tebe, jen se dívat.

Jak zrána pohled Tvůj

již čeká mě za zavřenými víčky mými...

Tváře krásnější již není, být nemůže

A proč? zda-li víš to...jak prosté je to.

Vždyť tvář Tvá, ta všechny přemůže!


S Tvým pohledem usínat

s Tvým pohledem se probouzet

to snem mým býti jest

a není jiných cest.

Jen Ty jsi, lásko moje

a s Tebou obletím svět


Zahlédnout Tě, jen mrkem oka kdesi

to jest štěstím mého dne přeci

Tvým pohledem ozářen bude můj den

a já kráčím radosti pln dál jen

Počítání

23. srpna 2011 v 23:16 Hry pro děti
Hra je určena dětem ve věku od 5 do 7 let.

Dítě mezi čtvrtým a sedmým rokem počítání hned tak neomrzí. Cestou v autě se dá počítat všechno možné a přitom si pamatovat součty: obytné přívěsy a nákladní auta, mikrobusy a motorky, červená a modrá auta apod. Takovou hrou se unavíme rychleji my než děti. Aby hra byla trochu složitější, mohou větší děti sestavovat statistiky. Bude pro ně určitě zajímavé, když samy zjistí, že proti nim jelo padesát procent šedivých aut, deset procent zelených a patnáct procent modrývch. Prý se v některých zemích platí za červená auta vyšší pojistné protože se jejich majitelé údajně chovají na silnici agresivněji než ostatní řidiči.

Pro Anežku

22. srpna 2011 v 22:15 | Václav Karel |  Poezie

Byly to časy marnosti a čekání na zázrak

já stále věřil, ale osud neprojevil mi ani náznak

zda má moje představa šanci

má-li vůbec nějakou šanci


Při pohledu na skutečnou realitu

jsem zklamáním dal sbohem světu

zahořkl jsem, odešel pryč

do sebe jsem se zamknul a zahodil klíč


O lásce četl jsem

O lásce psal jsem

O lásce mluvil jsem

Toužil jsem a snil jen o jednom…

…o lásce


Bohužel víru jsem časem počínal ztrácet

víru, že jednoho dne dokážu sen svůj nalézt

a srdcem svým ho obejmout


Však myšlenky své jsem se vzdát nedokázal

i nadále jsem si představoval

co kdyby jsi náhodou přece jen někde existovala

a jednou vedle mě stála

pak minulost se už jen minulostí stala

a já se znovu narodil

ale takovému snu bych přeci neuvěřil


Teď tu jsi a můj život zalilo světlo

stiskl jsem Ti ruku a ucítil Tvoje teplo

nechal jsem po sobě jen špínu a prach

a uvěřil Tvým slovům: "Jen žádný strach!"


A tak jsem svoji samotu po špičkách pomalu opustil…

naději pro nový život v Tebe jsem vložil

samým dojetím se mi zrak mlžil

když poznal jsem, že jsi to skutečně Ty,

ta o které jsem vždycky snil!


Zasvětil jsem Tě do své duše

do toho bludiště temnoty

ale Ty jsi smíchem rozrážela jeho stezky

a já už jsem v tu chvíli věděl

že s Tebou můžu být šťastný jen

a opravdový poklad v Tvém srdci viděl


Taková duše, takové srdce jako máš Ty

je pro mě víc než jsem si přát mohl kdykoliv

navždy v srdci mém jsi Ty

pro lásku bych udělal cokoliv