Červen 2013

Stavby románské

28. června 2013 v 15:40 Dějny hradů a tvrzí
Předchůdcem kamenných středověkých hradů byly hrady raně středověké, pro které se u nás vžil ne právě přesný termín hradiště. Šlo vlastně o poslední článek v předlouhé řadě opevněných sídel, která si naši dávní předkové - příslušníci nejrůznějších kultur - budovali již od pravěku. Raně středověké hrady ( hradiště ) zakládali Slované zhruba od 8. století a jejich vzhled se postupně měnil. Zpočátku převládala rozlehlá vnitřně nedělená hradiště, která poskytovala ochranu svým stálým obyvatelům, ale v případě potřeby, většinou v neklidných válečných dobách, se sem uchylovali i lidé ze širokého okolí, často i s dobytkem. Proto se taková hradiště označují jako útočištná. Postupně ( asi od 10. století ) se v nich vyčlenila samostatně opevněná část, zaujímající nejvyšší, a tedy nejlépe chráněnou polohu, zvaná akropole. Sloužila jako rezidence knížete nebo správce území, zvaného kastelán. Po přijetí křesťanství mohly být její součástí také kostely či kaple, většinou jediné zděné stavby na celém hradišti. Takové svatyně stávaly např. na velkomoravských hradištích, v Čechách např. na Pražském hradě, Budči, Levém Hradci, Starém Plzenci nebo na slavníkovské Libici. Vnější části, které akropoli obklopovaly, se současně profilovaly do podoby předhradí s převažující hospodářskou funkcí. Již tady vznikal zárodek budoucího vrcholně středověkého uspořádání, kde se z akropolí staly hrady a z předhradí podhradní vsi, městečka či dvory.
Důležitou funkcí každého hradiště bylo zajištění bezpečí. Prvotním předpokladem pro to byl již výběr vhodného místa. U hradišť výšinných jím mohl být vrcholek kopce, častěji pak ostroh, řidčeji i skalní bloky. Hradiště nížinná se většinou zákládala jako blatná, kde potřebnou ochranu zajišťovala voda, případně bažinatý terén. Prostor každého hradiště chránila hradba ( a většinou i předsunutý příkop ), která je obklopila většinou po celém obvodu; pouze u hradišť ostrožných někdy stačilo přehradit příkopem a hradbou přístupovou šíji, zatímco na ostatních stranách zajišťovaly bezpečí strmé, často skalnaté svahy. Opevnění tvořila zpočátku pouze palisáda z dřevěných kůlů. Později ji ve většině případů nahradila hradba, která měla dřevěnou roštovou konstrukci vyplňovanou hlínou; na vnější ( čelní ) straně ji často zpevňovala zeď z kamenů spojovaných jílem, sloužící i jako ochrana před ohněm. Takové hradby kladly značné nároky na údržbu; po zničení nebo opuštění hradiště se velmi rychle sesuly a získaly podobu valů. Do hradeb se zabudovávaly brány, jimiž se do areálu vstupovalo. Mohly mít různou podobu - od jednoduchých průchodů s vraty až po složitě řešené dvojdílné sravby, rozdělené středovým blokem. Obranu vstupu většinou zkvalitňovaly dřevěné věže.
O vznik klasických středověkých hradů se zasloužil tzv. Lenní systém, který se zrodil v době karolinské ( 8. - 9. století ) na území Svaté říše římské, ovládající značnou část západní Evropy.
V rámci tohoto systému odměňoval nejvyšší vládce zeně - kníže nebo král - podřízené, většinou členy své družiny a další blízké osoby, tím, že jim za věrné služby nebo za vykonávání vojenské, politické a správní moci propujčil část svého území, tzv. léno. Tato léna se časem stala dědičným majetkem držitelů - leníků, později docházelo stále častěji k přímému darování pozemků. V Čechách byli členové knížecí družiny odměňovaní pozemky zhruba od poloviny 12. století, roku 1189 pak bylo na tyto pozemky uzákoněno dědíčné právo a možnost s nimi svobodně disponovat bez přímé kontroly knížete.
Své vazaly, tedy podřízené, kteří byli svému pánovi za propůjčené či darované léno povinni poslušností a různými službami, získali postupně i mocní šlechtici, ovládající ( již dědičně ) rozlehlá území. Ve vrcholném feudalismu se z nich stala vyšší šlechta, tzv. panský stav, ze služebných šlechticů pak nižší šlechta neboli rytířský stav. K tomu, aby šlechtici mohli určené funkce ve společnosti zdárně plnit, potřebovali sídlo, z něhož by mohli moc vykonávat. Tímto sídlem byl pro panovníka a vyššího feudála hrad, pro nižšího feudála tvrz nebo opevněný dvorec.
Protože historický vývoj v Evropě neprobíhal rovnoměrně, objevil se zděný vrcholně středověký hrad v různých zemích v jinou dobu. Obečně platilo, že ve střední, ale i východní a severní Evropě byl tento proces pomalejší než v zemích na západě a jihu kontinentu. Hrady tohoto typu se proto v Čechách a na Moravě začaly stavět o několik desítek let později než v sousedním Německu. Z tohoto důvodu je logické, že nejstarší hrady u nás najdeme především v bývalém Chebsku ( Skalná, Starý Hrozňatov, Hazlov, Libá, Ostroh, Neuberk ); toto území, původně osídlené slovanskými kmeny, bylo totiž v 10. století připojeno k Bavorsku a spolu s ním se stalo součástí Svaté říše římské. Později se o ně vedly vleklé hraniční spory mezi českými králi a německými císaři. K Čechám je na kratší čas připojili Přemysl Otakar II. a jeho syn Václav II., definitivně však až v roce 1322 Jan Lucemburský. Románské hrady na Chebsku tedy vznikly v době, kdy toto území ještě nebylo součástí českého státu.
Ale i v českém vnitrozemí vznikaly již ve 12. století první kamenné románské hrady, jejichž zakladateli byla téměř výhradně česká knížata, výjimečně biskupové ( Pražský hrad, Vyšehrad, Mělník, Roudnice nad Labem, na Moravě Olomouc a možná i Znojmo ). Typově však stále převažovala starší hradiště, a to až do počátku 13. století. Ke skutečnému nástupu vrcholně středověkých hradů došlo na počátku 30. let 13. století, kdy se začalo s budováním nové sítě opěrných bodů panovnické moci, která měla nahradit starou dosloužilou hradskou soustavu. Tehdy, na samém konci románského období, vznikaly jak významné královské hrady ( Zvíkov, Loket, Velešín, Týnec nad Sázavou, Landštejn, Bítov, Veveří, Brumov, Lukov ), tak i první hrady šlechtické ( Strakonice, Volfštejn, Vítkův hrádek, Buchlov, Kunštát, Bukov ). Tyto stavby byly již ve své nejstarší - románské - fázi budovány převážně z kamene, chráněny vysokými zděnými hradbami a okrouhlými věžemi, tzv. Bergfity. Ojediněle již tehdy vznikla i kvalitativně nižší sídla nežli hrad - předchůdci tvrzí a rezidenční dvorce. Většinou stály ve společném ohrazení s románskými kostely, jejichž tribuna, určená výhradně pro majitele sídla a jeho rodinu, byla přístupná po vnějším schodišti nebo s obytným objektem feudála propojena lávkou ( Vroutek, Radomyšl, Chvojen u Benešova ). Zejména dvorce nebývaly nijak zvlášť opevněné - v případě nebezpečí mohl poskytnout ochranu kamenný kostel, především jeho západní část s tribunou, která měla často podobu mohutné věže nebo hmotnějšího hranolového útvaru ( Praha - Kyje ). Žádné z podobných feudálních sídel nižšího typu se do dnešní doby bohužel nedochovalo; o jejich existenci často svědčí jen zazděné portálky v patře kostela, jimiž se na tribunu vstupovalo z přilehlého, dnes již zaniklého obytného objektu, případně archeology odkryté základy stavby.

Tulipán

24. června 2013 v 13:46 Zahrada
Květy: Odrůdy skoro ve všech barvách, jednobarevné i vícebarevné, mnoho forem, konec dubna až červen.
Výška: 20 až 70 cm.
Stanoviště: Slunné, některé druhy snesou i polostín.
Pěstování: Vysazovat po několika, odkvetlé květy hned ustřihnout, listy nechat růst, dokud samy nezatáhnou.
Použití: Záhony, květináče, k řezu.


Liberec

17. června 2013 v 16:07 Doporučené výlety
Novorenesanční radnice byla postavena v letech 1888 - 1893 podle návrhu vídeńského architekta Franze Neumanna jako prestižní stavba vyjadřující sebevědomí a kulturní vazby libereckých Němců. Velkolepému průčelí dominuje 65 m vysoká věž, zakončená plastikou rytíře. Stavbu zdobí bohaté vitráže i jiné ukázky precizní uměleckořemeslné práce.


Žofie

12. června 2013 v 14:46 Význam křestních jmen
Jméno Žofie znamená moudrost. Svátek je 15. květen. Toto jméno má taky verzi Zofie.

Žaneta

3. června 2013 v 19:28 Význam křestních jmen
Jméno Žaneta znamená Bůh je milostivý. Svátek je 27. prosinec.