Červenec 2013

Konopiště

27. července 2013 v 12:24 Doporučené výlety
I dnes je na romantickém zámku poznat, že byl původně gotickým hradem. Prodělal několik přestaveb, až získal na počátku 17. století vzhled renesančního zámku. Nejslavnějším vlastníkem byl ten poslední, následník rakouského trůnu František Ferdinand D°Este, který nechal zámek romanticky upravit. Tuto zásadní přestavbu provedl v letech 1889 - 1894 Jozef Mocker. Zámek je obkopen rozsáhlým krajinářským parkem.


Raná gotika I – 2. Polovina 13. století

23. července 2013 v 20:12 Dějny hradů a tvrzí
Termín "gotika" či "gotický" je odvozen od germánského kmene Gótů. Vznikl až ex post v době renesance jako výraz opovržení některých italských humanistů ( Giorgio Vasari ), kteří tento sloh považovali za primitivní, či přímo barbárský.
Opak byl pravdou. Gotika se stala univerzální evropskou architekturou vrcholného a pozdního středověku, jež určovala ráz stavitelství minimálně po tři staletí, tedy nejdéle ze všech uměleckých stylů, a dala vzniknout velkému množství staveb mimořádné umělecké úrovně. Vznikla kolem poloviny 12. století ve střední Francii ( Ilede - France ), odkud se postupně rozšířila do většiny ostatních zemí západní a střední Evropy i do Anglie, a to především zásluhou řádu cisterciáků. Proto také nejdříve zdomácněla v architektuře církevní.
Do českých zemí pronikla gotika s jistým zpožděním mezi lety 1230 - 50 a uplatňovala se až do počátku 16. století, v některých případech i déle. Protože se jedná o velmi dlouhé období, během něhož se gotický sloh neustále vyvíjel a měnil, dělíme jej ( ovšem výhradně v našem prostředí, tedy v Čechách a na Moravě ), do tří časových etap - na gotiku ranou neboli přemyslovskou ( asi 1230 - 1346 ), vrcholnou neboli lucemburskou ( 1346 - 1419 ) a pozdní neboli jagellonskou ( 1437 - 1526 ). Kratší mezidobí ( 1419 - 37 ) patří husitským válkám, v nichž byla stavební činnost utlumena, případně se orientovala na specifické stavby vojenského či strážního charakteru. Prvky pro gotiku typickými jsou okna a vstupní portály s hrotitými ( lomenými ) oblouky, okenní kružby ( v rané gotice často trojlaločné ), žebrové klenby různých typů ( v rané gotice většinou křížové s masivními žebry ).
Gotika je umělecký sloh plynule navazující na sloh románský. Toto tvrzení však platí především pro stavby církevní. Románských hradů vzniklo v Čechách a ma Moravě velmi málo, proto bylo i málo gotických hradů, které mohly navazovat na starší sídla románská. Nově budované hrady vznikaly většinou zcela samostatně bez vlivu románské architektury, případně navazovaly přímo na starší slovanská hradiště, jak o tom svědčí například tzv. hrady přechodného typu. Právě v této době se vyčleňují první hradní typy, o jejichž použití často rozhodovaly nejen znalosti stavitele, ale i charakter terénu.
Naše nejstarší gotické hrady vznikaly již od 30. let, ale především v 2. polovině 13. století, v době vlády Přemysla Otakara II. a Václava II. I nadále převažovaly hrady královské, jejichž stavebníky byli právě oba zmínění panovníci. Základním typem raně gotického královského hradu byl hrad s obvodovou zástavbou, který vycházel z tradic slovanského hradiště. Byl většinou značných rozměrů, s mnoha stavbami; hlavní tíhu jeho obrany neslo opevnění v podobě příkopů, valů a především obvodové hradby. K ní se také většina objektů přistavovala a jejich vnější stěny dotvářely a zesilovaly opevnění. K ní se také většina objektů přistavovala a jejich vnější stěny dotvářely a zesilovaly opevnění. K nejstarším hradům s obvodovou zástavbou patřily např. Křivoklát a Jindřichův Hradec. Progresivnějším typem z hlediska vývoje byl francouzský kastel, který na rozdíl od předchozího typu již umožňoval aktivní obranu. Oba typy se během let dále rozvíjely a obohacovaly o nové prvky. Jedním z nich byla velká čtyřboká věž - donjon. Sloužila jak k bydlení, tak i k obraně - žádná z těchto funkcí však ještě tehdy nehrála dominantní roli. První donjony na královských hradech známe např. ze Zvíkova ( ještě románský ), Oseku, Jenčova, Týřova. U menších královských hradů se objevuje také typ s plášťovou zdí ( Lanšperk ). V řadě případů vznikly hrady jako organická součást nově budovaných královských měst. Často byly zakomponovány do městského opevnění a zesilovaly tak jeho obranyschopnost.
Protože města vznikala na pravidelném šachovnicovém půdorysu, musela se tomu přizpůsobit i kompozice hradu; většinou se jednalo o tzv. středoevropské kastely. Kromě trvalého důrazu na obranné hledisko se do popředí zájmu stavebníků, zejména u hradů královských, dostávala postupně i potřeba pohodlného a příjemného bydlení; přibývalo komnat a sálů, z nichž některé již byly zdobeny nástěnnými malbami. U vícepodlažních objektů zajišťovaly jejich propojení nádvorní pavlače nebo výstavnější a nákladnější arkády, připomínající mnohem pozdější arkády renesančních zámků ( Zvíkov, Křivoklát, Písek ). Ve snaze oddálit případného nepřítele co nejvíc od obytného jádra hradu se mnohdy budovaly složitě vedené a opevněné přístupové cesty, které často začínaly až v podhradí a byly přehrazeny hned několika branami ( Bezděz, Házmburk, Osek ). Na druhé straně ale vznikly ojedinělé i objekty, u nichž zcela převažuje reprezentační funkce a hledisko bezpečnosti ustupuje na vedlejší kolej; takovým hradem byl dosud málo známý Myšenec u Protivína, který dal budovat Přemysl Otakar II. jako honosné místo diplomatických jednání.
Základní síť hradů přemyslovských panovníků byla dobudována za Václava II. Kromě hradů královských, případně biskupských ( Horšovský Týn, Mírov, Blansek, Šaumburk ), se ve 2. polovině 13. století začaly v menší míře budovat i hrady šlechtické. Patřily téměř výhradně k bergfritovému tapu s válcovou ( výjimečně čtyřbokou, např. Klenová nebo Rokštejn ) obrannou věží - bergfritem na nejohroženějším místě, přístupnou až v úrovni prvního patra, a palácem situovaným naopak v nejbezpečnější poloze, které obklopovala a vzájemně propojovala hradba, prolomená branou. Někdy se bergfrity vybavovaly břitem, který měl eliminovat účinek střelby. Známe však i některá složitější šlechtická sídla, u nichž se objevily např. štítové zdi, budované proti směru předpokládaného nepřátelského útoku ( Český Štenberk, Šenkenberk, Střílky ), případně pravidelné dispozice, které na Moravě budovali Tasovci. Typy královských a šlechtických hradů časem ztrácely výlučnost a začaly se prolínat, takže královští stavebníci budovali některé rozvinutější objekty bergfritového typu ( Orlík, Hasištejn ), zatímco nejvlivnější a nejbohatší šlechta si stavěla skromnější varianty královských hradů s obvodovou zástavbou ( Říčany, Vízmburk, Příběnice, Stará Dubá ). Zmenšenou obdobou šlechtických hradů byla drobná opevněná sídla převážně nižších feudálů - tvrze, které se v Čechách ve větší míře začaly budovat právě v období rané gotiky. Vznikala především na vesnicích, protože život na tvrzi byl bezprostředně vázán na půdu, která k ní patřila, a na poddané, již ji obdělávali. Nejstarší tvrze tvořil v drtiné míře jeden hlavní objekt, většinou typu donjonu, který v sobě slučoval funkci obytnou i obrannou, ale sloužil i ke skladování potravin a různé hospodářské činnosti. Pokud stála tvrz v rovině, bylo její založení pravidelné - kruhové, oválné nebo čtyřboké, doplněné o val a vodní příkop. Tvrze ve vyvýšených polohách přizpůsobovaly svou dispozici tvaru terénu. Na Moravě byl počet tvrzí výrazně menší než v Čechách, ve značném počtu se tu ale uplatnil jiný typ drobného feudálního sídla, nazývaný hrádek, stojící mezi hradem a tvrzí - i když rozdíly mezi těmito typy jsou často obtížně prokazatelné.

Karlštejn

19. července 2013 v 10:20 Doporučené výlety
Hrad založil roku 1348 Karel IV. Dominantou je mohutná hranolová věž. Na nižší terase stojí menší Mariánská věž, nejnižší terasa je rozdělena branou na část s palácem a nádvoří s purkrabstvím. Vyjmečné jsou karlštejnské svatyně. Kaple sv. Kateřiny je obložena deskami z leštěných polodrahokamů, kapli sv. Kříže zdobí jedinečné deskové obrazy Mistra Theodorika.


Okáč luční

15. července 2013 v 16:50 Oko
Okáč luční se vyznačuje příkrými rozdíly ve zbarvení samce a samice. Kdo se v motýlech příliš nevyzná, mohl by jednotlivá pohlaví snadno považovat za dva odlišné druhy. Zatímco tmavý samec má pod vrcholem předního křídla malé černé, oranžově obroubené očko, jsou křídla samice celkově světlejší a očko leží v širokém, různě velkém oranžovém poli. Zbarvení křídel okáče lučního je dost proměnlivé, což vedlo k stanovení celé řady barevných forem, které dostaly svá pojmenování. Je to motýl téměř všudypřítomný. Vyskytuje se jak v nížinách, tak v pahorkatinách a nechybí ani v horách. Nejraději má otevřenou krajinu - louky, pastviny i pole, ale létá i na okrajích lesů. Vyskytuje se po velkou část vegetačního období, od června až do řína, neboť většinou vytváří ještě částečné druhé pokolení. Jeho let je těžkopádný a pomalý. Po krátkém letu motýl usedá na květy rozmanitých bylin a pokud na jeho stanovišti kvete chrastavec, určitě na něj usedne a pije nektar. Vajíčka okáče lučního jsou červená a samice je klade jednotlivě. Housenky, živící se různými trávami, zejména lipnicí luční, přezimují. Kuklí se během května. Rozpětí předních křídel: 40 - 48 mm.


Kost

10. července 2013 v 14:21 Doporučené výlety
Jeden z našich nejkrásnějších hradů založil před polovinou 14. století Beneš z Vartenberka. Petr z Vantermberka ho po roce 1370 přestavěl a rozšířil. Novou dominantou se stala mohutná obytná věž. Její prostor však nestačil nárokům na obytný komfort, a přibylo tedy ještě palácové křídlo s menší okrouhlou věží. Další stavby vně této dispozice jsou renesančními dostavbani.


Jak geparda naučit lovit

5. července 2013 v 10:06 Divy přírody
Gepardice chytí malou gazelu, aby se na ní mláďata učila lovit. Pustí ji před mláďaty, a když se gazelka snaží zachránit útěkem, mláďata ji honí a pokoušejí se ji strhnout. Jestliže jim uteče, matka ji chytne znovu a začíná se od začátku.
Při těchto zabijáckých hrách se malí gepardi učí tiše plížit, srazit kořist tak, že jí přední tlapou podrazí nohy, a zabíjet prokousnutím hrdla. Také se odnaučují strachu, neboť pro malého geparda je i gazela hrůzostrašný tvor.