Červenec 2014

Romantismus a Nová doba

3. července 2014 v 14:53 Dějny hradů a tvrzí
Vývoj českých hradů jsme opustili na počátku renesance, kdy se strohé středověké stavby pevnostního charakteru přežily a byly postupně nahrazeny novým typem objektů - zámky. Hrady tím však definitivně a jednou pro vždy ze scény nemizí - doba středověké architektury jako vzoru znovu na čas ožívá v 19. století, kdy výrazně ovlivňuje nejen vzhled nově vznikajících panských sídel, ale i přestavby původních gotických objektů.
Devatenácté století je svým způsobem obdobím slohové bezradnosti, v němž se - na rozdíl od předchozích staletí - nezrodil žádný nový specifický stavební sloh. V jeho první polovině se ještě ve značné míře uplstňuje klasicismus, který se postupným vývojem odpoutal od původního klasicismu barokního a vyvinul se do samostatné podoby, která hledá inspiraci ve slohově čistých liniích antické architektůry, vrchol jeho vývoje představuje v českých zemích empír. Jako protiklad "rozumového" klasicismu a jeho střídmých linií začíná do architektury postupně pronikat i romantismus ( později historismus ), který průčelím staveb opět vrací členitost a bohatý dekor.
Na fasádách se uplatňuje gotické tvarosloví, především různé věže a věžičky, cimbuří, arkýře, rizality, hrotité portály bran, dveří i oken atd, stavby však postrádají to nejdůležitější - totiž gotického ducha.
Jde o jakési romantické ohlédnutí do minulosti, které však respektuje veškeré požadavky na komfort a pohodlí 19. století. Jedním z důvodů vzniku romantismu byla snaha některých šlechtických rodů o zviditelnění a zdůraznění svého starobylého původu a oprávněnosti bývalých výsad, o něž je soudobá společnost připravila. Vymezovali se tak vůči nové vrstvě zbohatlíků, kterou produkovalo tehdejší období raného kapitalismu a která vytlačovala rodovou šlechtu z tradičních pozic. V mnoha případech však prováděli romantické přestavby pánských sídel právě zbohatlí novošlehtici, rekturující se z podnikatelských kruhů, kteří se tak chtěli vyrovnat staré rodové šlechtě. Alespoň symbolický návrat do středověku byl zároveň i oslavou jeho rytířských ctností, jak o nich psal ve svých tehdy velmi oblíbených románech skotský romantický spisovatel Walter Scott. ( Ostravě, z podobných důvodů si v Čechách a na Moravě dávali již v 18. století přestavovat své kláštery a kostely ve stylu barokní gotiky představitelé nejstarších církevních řádů, aby tím dávali najevo svůj středověký původ, a odlišili se tak od značně rozpínavých, podstatně mladších řeholí ).
Hlavním zdrojem inspirace autorů romantických sídel byla především anglická ( tudorovská ) gotika, v menší míře pak gotika francouzská. Do českých zamí, stejně jako do celého Rakouska, pronikal tento trend se značným zpožděním a velmi pozvolna. Zpočátku byl chápán jen jako sice zajímavý, ale převzatý módní styl, spíše jen výstřelek, který obtížně hledal uplatnění. Pevné kořeny zde zapustil až kolem poloviny 19. století a postupně byl vystřídán méně romantickým, o to víc však "vědeckým a odborným" historismem. Romantické novogotické objekty vznikaly jako novostavby, tedy na "zelené louce", ale zároveň - a to je z zhlediska této knihy mnohem důležitější - i úpravami a přestavbami původních gotických hradů a zvrzí. K nejstarším projevům toho slohu patřily drobné stavby, budované jako doplněk anglických ( přírodně krajinářských ) parků. Mívaly podobu různých rádoby středověce vyhlížejících věží ( Cibulka v Praze - Košířích, Čechy pod Kosířem, Krásný Dvůr ), umělých zříceniín ( Janův hrad v Lednici, Prašivice u Nalžovských Hor ), bran ( Vlašim ), umělých jeskyní kombinovaných se zříceninami ( Veltrusy, Cibulka v Praze - Košířích, Letohrad, Lednický park ), gotických chrámků ( Krásný dvůr, Lednicko - valtický areál. ) apod.
Za nejstarší projev romantismu v naší architektůře však bývá považován lovecký zámeček Janův hrad, vystavěný v letech 1807 - 10 v podobě umělé zříceniny při okraji Lednicko - valtického areálu. Zhruba ze stejné doby ( 1805 - 11 ) pochází i novogotický Místodržitelský letohrádek v Královské oboře v Praze - Budenči. Na rozdíl od Janova hradu nevznikl jako nový objekt, jde o romantickou přestavbu bývalého loveckého hrádku českých králů. K nejpozoruhodnějším a slohově nejčistším romantickým stavbám u nás patří Hrádek u Nechanic ( 1840 - 55 ), jehož dispozice věrně napodobuje tradiční rozložení anglického šlechtického domu. Do této knihy vlastně nepatří, protože se jedná rovněž o novostavbu jednu z mála v tehdejších Čechách, které nepředcházelo žádné starší sídlo. ( Proto podrobněji nepopisujeme ani nejznámnější romantický objekt na Moravě - lichtenštejnskou Lednici, která rovněž nevznikla přestavbou středověkého hradu, ale barokního zámku ). Také romantický vzhled, který v letech 1839 - 71 získal zámek v Hluboké nad Vltavou, měl svou předlohu v anglické tudorovské ( windsorské ) gotice, historie objektu však sahá hluboko do středověku, v jeho zdivu se dodnes uchovalo jádro gotického hradu. Stejné je možné konstatovat i o dnešním zámku Nový Světlov nad moravskými Bojkovicemi, přebudovaném v tudorovské gotice v letech 1846 - 56 z mohutně opevněného pozdně gotického hradu. I bývalý hrad v Letovicích získal dnešní vzhled při romantické úpravě v letech 1830 - 39. Pozdně gotický hrad zůstal zčásti zachován rovněž v areálu zámku Žleby, který svou až pohádkovou podobu s okouhlými věžemi získal při romantické novogotické přestavbě Auersperků v letech 1849 - 68, provedené rovněž podle anglických vzorů.
V letech 1849 - 1860 byl architektem Bernardem Grueberem romanticky upraven hrad Orlík ( nad Vltavou ) a roku 1859 Hrubá skála. Po požáru v roce 1860 se romantické přestavby dočkala také vodní tvrz v Českém Rudolci, přezdívaná Malá Hluboká, roce 1859 hrad ve Vrchotových Janovicích, v letech 1856 - 58 bývalý hrad, později zámek v Chýších. Romantickými novogotickými opravami a dostavbami prošly také některé zříceniny hradů a tvrzí, např. Valdštejn, Zavlekov, Březina, Střekov, později Hrádek u Úštěku, na přelomu 19. a 20. století i Rychleby.
Pro druhou polovinu 19. století je charakteristické využívání tzv. historizujících slohů ( pseudoslohů ). Jejich tvůrci vyšli z architektury romantismu, ve své snaze o příblížení se středověkým ( a dalším ) slohům však došli ještě dál. Pokoušeli se co nejvěrněji napodobovat originální historické slohové prvky, vznikla i jakási "vědecká novogotika", která přísně dbala na dodržování správného tvarosloví ( směr zvaný purismus ). V tomto duchu byl zásadně přestavěn například hrad Bouzov, který je sice historicky věrohodný, ale našemu prostředí a tradici domácí gotiky přece jen poněkud cizí, částečně to platí také o přestavbě Kokořína. Zajímavou novogotickou stavbu představuje Červený zámek v Hradci nad Moravicí. Ve jménu purismu se středověké památky zbavovaly všech novějších - často i umělecky kvalitních - doplňků. Snaha o historickou pravdivost, postavená mnohdy na chabých znalostech středověké architektury, však mnohdy vedla až k absurditám, když puristé dokonce odstraňovali některé pvodní gotické prvky, protože se jim zdály málo "gotické", a nahrazovali je novými, "čistšími". Stavby tak dostaly podobu, jakou ve skutečnosti nikdy dřív neměly a u méně znalých návštěvníků tak mohou o středověké architektuře vzbuzovat falešnou představu. To platí například o nepříliš šťastných přestavbách Karlštejna, Vlašského dvora v Kutné Hoře, Konopiště, Budyně nad Ohří aj. Naopak mezi vcelku kvalitní, upřímnou snahou vedené zásahy patří Jurkovičova rekonstrukce bývalého hradu v Novém Městě nad Metují či Kotěrova přestavba Červeného Hrádku u Sedlčan.
V historizující architektuře, která se uplatnila při přestavbách českých, moravských i slezských hradů, převažovala pseudogotika, méně časté bylo využití pseudorenesance ( Nový Stránov, Průhonice, Červená Lhota ). Tam, kde autor využil na jedné fasádě prvky dvou či více architektonických slohů najednou, hovoříme o eklektismu. O tom, že ani v dějinách našich hradů nelze nic považovat za definitivní, svědčí i příklad hradu v Červeném Újezdu, nejmladšího v České republice, vybudovaného jako historizující novostavba teprve v letech 2001 - 02.