Květen 2015

Hrady přechodného typu

19. května 2015 v 19:21 Dějny hradů a tvrzí
Příkladem starobylého feudálního sídla, které stojí na rozhraní raně středověkého hradiště a vrcholně středověkého hradu, jsou tzv. hrady přechodného typu, u nichž se prvky obou zminěných skupin vzájemně prolínají. Stejně jako hradiště je chrání valové opevnění. Val však nemá dřevěnou konstrukci, jeho těleso tvoří pouze násyp, na čelní straně zpevněný kamennou obezdívkou ( plentou ). Do valu jsou vestavěny obytné objekty, jejichž vnější stěna jej doplňuje, tento prvek již odpovídá středověkým hradům. Některá sídla tvoří náročnější variantu s věží , případně kaplí.
Známých hradů tohoto typu není zatím mnoho, méně než deset, a většina byla zjištěna archeologickým výzkumem teprve v posledních desetiletích. U objektů, které archeologové dosud nezkoumali, je jejich zařazení mezi hrady přechodného typu založeno na pouhém předpokladu. Šlo výhradně o sídla budovaná panovníky, která představovala jejich významné mocenské body. Vznikla v 1. polovině 13. století jako nejstarší a nejjednodušší základní typ královských hradů. Brzy je však zastínila jiná, progresivnější řešení, takže po polovině 13. století se již dále nestavěly. Je zajímavé, že na Moravě se stavby této skupiny prakticky vůbec nevyskytují. Z dosud zkoumavých hradů přechodného typu je nejstarší a nejrozsáhlejší Hlaváčov, který je zároveň také nejarchaičtější, takže se nejvíce podobá starým hradištím. Nachází se na zalesněné ostrožně, od západu obtékané Líšánským potokem, severně od Rakovníka. Byl vybudován na počátku 13. století a před vznikem Týřova, později Křivoklátu, byl správním centrem Rakovnicka a přemyslovského loveckého hvozdu. Tvořila jej dvě předhradí a dvoudílný vnitřní hrad, obklopený hlubokým příkopem a mohutným valem. Hrad zanikl po polovině 13. století požárem a nebyl obnoven. Svou rolí v tom jistě sehrál i zdejší nestabilní terén, tvořený terciérními písky, který by mohl stěží nést masivní zděné konstrukce. Zakladatelé hradu proto museli použít průkopnickou technologii: při budování valu na sebe vršili jednotlivé vrstvy písku, které prolévali řídkou maltou. Na korunu takto zpevněného tělesa, které si dodnes uchovalo impozantní rozměry, pak postavili zídku. Stavební materiál ( opuku ) pro tyto účely, ale i pro další zděné stavby v areálu, museli dovézt, protože v okolí se žádný zdroj stavebního kamene nevyskytuje. To byl také důvod, proč po zániku hradu lidé kámen z bývalých staveb pečlivě vybrali a využili na stavbu domů, hradiště tím těžce poškodili. Žádné písemné doklady o hradu neexistují, není známo ani jeho jméno. Název Hlavačov získala lokalita až ve 14. století podle mlynáře, který měl pod hradem mlýn. Východně od Kožlan v severním Plzeňsku, na výšině nad soutokem Javornice a Hradeckého potoka, se dochovaly výrazné terénní pozůstatky hradu Angerbach. Jméno je schodné s německým názvem hradu Týřova. Z toho je možné odvodit, že hrad patřil k jeho zboží a tvořil s ním hradní dvojici, plnil zřejmě funkci hradu loveckého. ( Podobné hradní dvojice byly v přemyslovském loveckém hvozdu běžné ). Ani o Angerbachu nejsou žádné písemné zprávy. Jeho zakladatelem byl pravděpodobně Václav I. kolem poloviny 13. století, což potvrdil archeologický výzkum v roce 1975. Hrad byl opuštěn během 1. poloviny 14. století, protože typově zastaral. Býval rozdělen do dvou částí, opevněných příkopy a valy s palisádani. V přední části, která plnila funkci předhradí, stála hlavně velká, do skály zasekaná zemnice, doplněná kamenou zdí budovanou bez malty, její odkrytá část je patrná dodnes. V zadní části, za dalším hlubokým příkopem, přes který kdysi vedl dřevěný most, stával obdélný palác z hrázděného zdiva, zabudovaný do obvodového valu zpevněného kamennou plentou. Hrad udivuje mohutným, dodnes dobře zachovaným valovým opevněním. Jak zjistili archeologové, byl hradem přechodného typu původně i západočeský Tachov, vybudovaný v 1. polovině 13. století na starším hradišti knížete Soběslava jako významný pohraniční opěrný bod. Přestože jeho nejstarší stavební fázi zcela překryly pozdější přestavby, podařilo se určit, že měl zhruba okrouhlý půdorys a chránil ho sypaný val, do něhož byla v zadní části vestavěna asi obytná věž se čtyřbokým spodkem a okrouhlou horní částí, okrouhlý byl i celý vnitřní prostor. Ve 14. století získal hrad kamennou čelní hradbu se dvěma čtverhrannými věžemi a byl zapojen do městského opevnění. Později se stal zámkem, většina středověkých objektů byla zbořena za klasicistní přestavby koncem 18. století.
Na výrazném zalesněném ostrohu, vybíhajícím z vrchu Kravař mezi hrady Rýzmberk a Nový Herštejn nedaleko vsi Podzámčí u Kdyně na Domažlicku, se dochovaly pozoruhodné pozůstatky hradu neznámého jména, dnes nazývaného Příkopy či Starý Rýzmberk. Dodnes impozantní sídlo zhruba oválného tvaru bylo obtočeno mohutnými trojtými příkopy a valy. V jižní části areálu mezi druhým a třetím příkopem se nacházelo ploché předhradí. Třetí příkop pak obklopuje vlastní jádro, po obvodu vymezené sypaným valem. Nálezy získané povrchovým sběrem datují Příkopy do 1. poloviny 13. století Mohly být tedy hradem přechodného typu, snad na místě staršího hradiště, který sloužil jako strážní místo při německé hranici. Podle názoru některých historiků ( Z. Procházka ) mohlo jít o předchůdce hradu Rýzmberka, v tom případě by se jednalo o jeden z nejstarších šlechtických hradů v zemi.
Podobný vzhled má také blízký Ruchomperk ( Rauchemberg, Kouřim ), který zaujal vrchol kopce Velký Kouřim ( 641 m n. m. ) nad vsí Černíkov. Byl plošně větší než Příkopy, opevnění však tvořil pouze jeden hluboký příkop s valem, který hrad chránil ze všech stran kromě východní, kde byl strmý skalnatý sráz. Opevněný prostor měl zhruba obdélníkový tvar se zakulacenými rohy a byl příčným příkopem rozdělen do dvou částí, není jisté, která z nich měla dominantní postavení. V severní se dochoval relikt topeniště, místy vystupují nepatrné stopy zdí. Podle archeologických nálezů pochází hrad Ruchomperk již z přelomu 12. a 13. století a zanikl o půl století později. S velkou pravděpodobností šlo o královský opěrný bod, vybudovaný snad za Přemysla Otakara I. Názor, že by stavebníkem mohl být Přemyslův komoří Černín z rodu Drslaviců, jehož vyhnání ze země se zhruba schoduje se zánikem sídla, není vzhledem k době vzniku reálný.
Opožděnou parafrází na královské hrady přechodného typu byl hrad Budětice nad stejnojmennou obcí na Horažďovicku, dnes známější pod jménem Džbán. Jeho stavebníky byli ve 2. polovině 13. století páni z Budětic, kterí jej však po získání blízkého Rabí ještě kolem roku 1300 opustili. Byl ze tří stran obklopen příkopem, nad kterým na severním okraji vystupovala okrouhlá věž, z níž se dochovala spodní část. K ní se připojoval obdélý palác, stojící mimo obvodové opevnění. Ostatní stavby včetně ohrazení byly zhřejmě dřevěné.

Ohrada

17. května 2015 v 15:21 Doporučené výlety
Zámek Ohrada byl postaven v letech 1708 - 1713 v barokním slohu podle projektu architekta P. I. Bayera pro knížete Schwarzenberga. Budova v rozsáhlé oboře od počátku nebyla určena k obývání, nýbrž jen k příležitosnému pobytu při honech a loveckých slavnostech. Již v roce 1842 bylo v zámku zřízeno lesnicko - lovecké muzeum. V sousedství je také malá zoologická zahrada.